Odlet

Ve sředu dopoledne vyřizujeme již tradičně doklady na poslední chvíli (občanky, řidičské průkazy), kupujeme polštáře do letadla ve tvaru C a vyrážíme na cestu. Do letadla nás pustili, mírně nakrmili a protože byl večer, dali jsme si hnedka šlofíčka a vzbudili se prakticky až v cíli (poznámka Martinky: “Láda spal jak pařez, já ne."). To pro nás bohužel znamená v Soulu, kde nás čeká 6 hodin přestup. Naštěstí zde mají zásuvky, volně dostupnou wifi a také spoustu zábavy. Pár zahrad ve vstibulech a nekonečně obchodů nás na chvíli zabavily. Poté jsme však objevili automatické Japonské záchodky a bylo jasné, že musíme hodně jíst a pít, abychom mohli konat potřebu.

Japonské záchodky jsou totiž strašně super věc. Mají spoustu funkcí, jako třeba vyhřívání prkénka nebo různé typy oplachu. Nejvtipnější na tom ale je, že všechny popisky jsou korejsky, takže běžný bílý muž nemá nejmenší tušení, co se stane, když něco zmáčkne. O zážitcích z korejských záchodů se zde nebudeme dál rozepisovat, zájemcům o tom pak můžeme popovídat osobně, tady už jen zmíním, že po 6 hodinách na letišti jsme měli zadek čistý jako nikdy předtím.

Druhý let byl již horší, navíc delší, ale také jsme to nějak zvládli.

% $.Center {{ % print $.Image(“zachod.jpg”, “"); % }}

První návštěva Sydney – 11. - 14. května

Pátek 11. května

Ráno v 6.00 jsme se už hrnuli z letadla v Sydney. Svačinky v kabelce a špinavého stanu si nevšimli, a tak nás konečně vpustili do Austrálie. Zaplatili jsme krvavé metro do města a potkalo nás pěkné australské ráno. Hotel jsme měli až od 12.00 a tak jsme se pěkně s batůžkama vydali prozkoumat, co tady mají zajímavého. Prošli jsme si kus Botanické zahrady (zdarma, obsahuje wifi) a zanedlouho jsme už seděli na vyhlídce kousek před Operou. Tady jsme ulovili první kešku! Po ubytování jsme si prošli kousek města, vyběhli na Harbour bridge a značně znaveni se odpotáceli zpět, padli a spali 12 hodin.

Sobota 12. května

Ochutnali jsme místní snídani. Nic moc, zhruba co jsme si zaplatili. Plni energie jsme vyběhli do města, okoukli katedrálu, radnici, námořní muzeum. Oběd si dali v čínské čtvrti a pokusili se nalézt bájného průvodce, který údajně každý den provádí lidi zdarma městem. Setkání je ve 14.00 v přístavišti. Nebyl tam. Tak jsme si alespoň dali zmrzlinu v místním Gelatissimu (moc dobrá) a šli se projít k místní observatoři, Barangaroo, pod most a pomalu zpět botanickou zahradou na hotel. Večer jsme zakončili den plánováním dalších akcí.

Neděle 13. května

V neděli se jezdí v Sydney skoro zadarmo. Všechno MHD je zde za $2.60 denně a tak jsme se vydali trajektem na South Head, prý jsou tam ke spatření velryby. Nebyly. Zato byl vlezlý déšť skoro celý den. To nás ale nezastavilo a šli jsme dál. Chytili autobus na Bondi beach a vyrazili směrem Coogee, prý jedna z nejhezčích procházek v Sydney. Vede na útesech a podél několika pláží. Toho jsme využili, nýbrž místní pláže mají často k dispozici veřejný elektrický gril. Byli jsme trochu za exoty, ale ugrilovali jsme si v tom fičáku klobásky a pořádně se nadlábli. Cestou dál na Coogee ale byl (ne)čekaný zvrat. Začal slejvák až hanba a poté co jsme promokli durch jsme vzali nejbližší autobus a jeli se usušit.

Večer ale přišel další zvrat, tentokrát v podobě Láďovy střevní nevolnosti. Koupelna v našem malinkatém hotelovém pokoji je hned vedle postele, oddělena jen tenkými překližkovými dveřmi, takže jsme měli novomanželskou romantiku jak vyšitou. Vzhledem k tomu, že jsme zatím celou dobu jedli oba to samé, tak jsme usoudili, že to má Láďa z kešek. Tak aspoň už příště nebude šahat do každého hnusu, co při hledání kešky potká…

% $.Center {{ % print $.Image(“IMG_1540.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1566.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1586.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1589.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1658.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1700.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1723.JPG”, “"); % print $.Image(“IMG_1729.JPG”, “"); % }}