Blue Mountains

Pondělí 14. května – odjezd do Blue Mountains

Ráno po náročné noci Láďa posbíral zbytky sil, dal si čaj a kousek bílého toustového chleba, sbalili jsme si saky paky, skočili do města pro SIM kartu s internetem a šli si vyzvednout auto na naše další putování.

Intermezzo o řízení vlevo

Dostali jsme prakticky novou Toyotu Corollu, najeto 966km. Asi ji ale špatně sestavili, protože volant má napravo. Asi že Austrálie je vzhůru nohama tak tady musí jezdit obráceně. V autě neumím dát ani blinkr, je totiž také obráceně. Místo blinkru na to že vyjíždím do ulic si tedy elegantně otírám sklo a usmívám se na půjčováka, jakože to byl záměr. Chvíli poté si zašlapávám místo spojky brzdu a uvědomuji si, že řídím automat. Naštěstí to vše jsem stihl v úzké uličce před půjčovnou bez provozu a můžeme s chutí do rušných silnic Sydney. Úplně jsem zapoměl, že mi bylo nevolno, tak silný zážitek to je.

Po chvíli jsem ale přeučen, volant na opačné straně člověka udrží ve střehu. Martinka mě pěkně pronavigovala centrem města, trefili jsme dokonce i Harbour bridge a poté mírně nejistě i dálnice směr Katoomba, jak jsem měl naplánováno. Po chvíli už ani nevím, že řídím na opačné straně silnice.

Katoomba

Krátce po poledni jsme dojeli do Katoomby, kde jsme se ubytovali v sympatickém baťůžkářském hostelu a rovnou vyrazili na procházku k vodopádům. Chtěli jsme se projít po útesech po stezce Prince Henry Cliff Walk, ale kousek za půlkou cesty se nám začalo stmívat (stmívá se tady docela brzo, kolem 6 večer), tak jsme si ještě prohlédli romantický západ slunce nad kaňonem Modrých hor, do kterého nám vřeštili papoušci kakadu a vrátili se zpátky do hostelu.

Úterý 15. května

Trochu jsme si přispali a přivítalo nás krásné slunečné ráno. Konečně hezké počasí – teda alespoň na místní poměry. Přecejen jsme v horách a teď je tady podzim. Po snídani jsme se vydali na Grand Canyon Trail, což je asi 3 hodinová procházka kaňonem. Samozřejmě není tak „Grand“ jako ten americký, ale byl taky pěkný. Všude rostou eukalypty a potkali jsme spoustu barevných papoušků a kakadu. Po cestě zpátky jsme se zastavili na vyhlídce Govetts Leap a pak jsme chtěli ještě navštívit Hanging Rock, což je skála, která trčí nad kaňon. Paní na hostelu nám říkala, že je to procházka na 45 minut, ale ukázalo se, že cesta tam má 6 km. Evidentně teda nejsme tak rychlí jako paní, a tak jsme na Hanging Rock dorazili až těsně před západem slunce. Bylo tam moc hezky, ale zpátečních 6 km už jsme museli dojít potmě. Večer jsme pak strávili plánováním dalšího postupu.

Středa 16. května

Ráno jsme se sbalili a vyrazili na další cestu. Dopoledne jsme ještě dokončili pondělní procházku – zašli jsme na Tři sestry, Katoombskou kaskádu až ke Scénickému světu a pak hurá do Wagga Wagga!