Great Ocean Road

Neděle 20. května

Ráno vyrážíme z Melbourne směrem na jihozápad, na Great Ocean Road. Je to 243km dlouhá silnice postavená válečnými veterány z 1. světové války a dedikovaná válečným obětem, dnes spíš turistická atrakce Plán je projet během dneška celou cestu. Ubytování máme na konci. Po cestě jsou pěkné výhledy a na populárních místech obvyklé davy asiatů. Jak se tak ale vyhlížíme, v půlce přijde zvrat. Mezi Apollo Bay a Lorne se běží maraton a tak jsme se zastavili na Teddy’s lookout. Vyhlédli jsme se krásně a protože jsme čekali než otevřou cestu dál, uvařili jsme si polévku. Později odpoledne jsme pak dojeli do parku Otoway, kde nám Jirka doporučil zatáčku plnou koal. Nebyly tam. Ani jedna. Koaly-My 1:0. Sjeli jsme tedy až na jih, kde je maják. Ten byl samozřejmě zavřený, protože jsme přijeli pozdě. tak jsme alespon vylezli na vyhlídku a já si tam ulovil kešku. Cestou zpátky jsme ještě zkontrolovali koaly, ale zase nic. Asi je ten fičák, který nás celý den provází, sfouknul ze stromů.

Nejen díky uzavírce jsme u koalové zatáčky zatměli a zbytek cesty si necháváme na další den.

Večer jsme se ubytovali ve Warrnamboolu. Klíče jsme dostali v automatickém vydavači a apartmán je prostorný a čistý.

Pondělí 21. května

Ráno jsme se sbalili a vyrazili na cestu. Klíče jsme odevzdali do automatického odevzdávače (no dobře, glorifikovaná poštovní schránka to byla). Nebylo potřeba žádné lidské interakce, tak akorát pro matfyzáky!

Po cestě zpět jsme se hodně stavovali, bylo tam několik útesů a vyhlídek, jsou z toho pěkné fotky. Počasí nám ale moc nepřálo a tak fičelo a místy nemile pršelo či alespon mžilo. U 12ti apoštolů bylo nekonečně lidí, na ostatních vyhlídkách skoro nikdo. Nakonec jsme dojeli až zpět do Koalové zatáčky. Znovu jsme hodili oko, koaly ale stále nikde. Koaly-My 2:0. Prošli jsme se tedy alespon místním deštným pralesem a vyrazili na cestu k Lake Entrance, kde máme další ubytování (a je to asi ještě 450km cesty). Udělali jsme si drobnou zastávku u majáku Split Point a stavili se koupit něco k snědku. Neměli jsme moc času a tak jsme si dali japonský street food v bistru u obchoďáku. Závitky a suši rolky, to by člověk od fastfoodu nečekal; bylo to ale strašně dobré.

Ubytovali jsme se někdy v půl jedenácté, majitel na nás s úsměvem čekal a hned prozradil, kam máme vyrazit na výlet do okolí, kde nám slíbil Koaly. My jsme mu již nevěřili. Za dva týdny co tady jsme jsme totiž neviděli jedinou koalu, klokana či wombata. Martinka se začíná cítit podvedená a pochybuje, že jsme v Austrálii.

Úterý 22. května

Ráno jsme bez váhání vyrazili na Raymond Island, kde je koal prý tolik, že je občas musí exportovat, aby se nepřemnožily. Je to cca 45 minut autem a samotný ostrov je dostupný pouze přívozem. Hned za přívozem nás přivítala koalí stezka a tak jsme šli. Ze začátku nic, Martinka byla již předem nabručená, že tam žádné nebudou. Potom jsme ale při hledání koal vyplašili pár klokanů a Martinka už začínala věřit, že jsme v Austrálii. Za další zatáčkou jsme pak spatřili v dálce a výšce koalu. Hurá, Koaly-My 2:∞! Nadšeně jsme ji pofotili, co kdyby byla jediná. Ale nebyla. Za další zatáčkou byl koal plný parčík, a tak jsme je všechny pofotili a prohlédli. Martinka se zamilovala do koal a od té doby je z ní koala.

K obědu jsme si dali Fish and Chips v místním zaplivaném stánku (bylo to moc dobré) a koupili si na večeři klokaní maso a nějakou zeleninu. Večer byl klokaní steak, a byl vynikající.