Brisbane

Sobota 2. června

Spalo se nám dobře a ráno jsme od pana domácího dostali snídani. V nabídce byly různé vločky, müsli, jogurt, mléko, čaj, džus a toast s džemem. Dostali jsme ještě další nápady kam zajít, ale protože náš den byl spíše pracovní, moc jsme jich nevyužili.

Dopoledne jsme věnovali práci a na oběd si zašli na vyhlídku a ugrilovat klokaní hamburgery do místního parku. Obojí jsme zvládli na výbornou, i s malou procházkou na místní kopec s vyhlídkou na celé Brisbane.

Odpoledne jsme strávili prací a večer plánováním další cesty.

Neděle 3. června

Dostali jsme doporučené parkování v centru města (o víkendu za levno, stejné jako našel Láďa) a tak jsme po dobré snídani vyrazili na cestu. Město jsme trefili, zaparkovali a vyrazili. Kousek za rohem se nachází informační centrum a tak jsme se rozhodli tam načerpat nějaké informace a mapičky. Mělo se nacházet v obchoďáku, ale ten jsme nějak nenašli. Místo toho na ulici byl velký nápis “Shopping Centre” a obchoďák se děl na ulici. Prý je Queensland stát slunečního svitu, tak asi střechy nepotřebují.

Informace jsme vyčerpali. Dostali jsme mapičky, jízdní řády přívozu, který jezdí městem zdarma, tipy kam zajít ve městě a co navštívit cestou okolo Brisbane. Nakonec jsme tam byli asi 30 minut a našimi otázkami paní nutili hledat větší a větší mapy. Nakonec jsme jí ale poděkovali a vydali se do města.

První cesta byla na přívoz. Nečekali jsme dlouho a ukořistil místo na lavičkách horního patra. Cesta trvá asi 45 minut, ale proveze člověka skrz celé město. Z poslední stanice jsme si udělali procházku po molu. Již tradičně jsme se zastavili v china townu na oběd. Dali jsme si pár podivností a bylo to moc dobré.

Přešli jsme most (menší bratr Harbour bridge v Sydney, měl v něm ruce stejný architekt) a pokračovali v procházce. U řeky mají hnedka skály, po který lidi standardně lezou. Kousek dál jsme našli u chodníku zvědavou agamu a trošku později povalující se námořní muzeum (pofotili jsme alespoň z venku) a obrovský park s věcma. Věcí je tam hodně, ale nejvíce nás zaujala brouzdaliště, bazénky a s tím související serepetičky. V létě zde mají také pláž a umělou lagunu na koupání, ta ale je přes zimu zavřená na údržbu a čištění.

Protože bylo teplo a Martinka dostala chuť na zmrzlinu, vyrazili jsme ji hledat. Je to překvapivě těžší, než by se dalo čekat. Zmrzlinu měli jenom v jednom podniku a ten ji tam vyráběl z tekutého dusíku na místě. Podívaná je to samozřejmě pěkná, všude samá dusíková mlha, ale chemického inženýra ta show zas tolik nenadchne. Navíc co se efektivity týče, tak je to nepřekonatelně špatné. Plno lidí tam kouká, tak člověk skoro nepozná frontu. Čeká se hrozně dlouho, protože vždy pár lidí objedná, potom dlouho nikdo nemůže objednávat a všichni se jenom dívají, jak se těch pár zmrzlin dělá (a že to trvá). Potom se rozdají a kolečko jede od znova. Nakonec jsme se ale dočkali a špatná nebyla, tak alespoň tak.

Se zmrzlinou jsme se ještě pokochali u vody a vyrazili se ještě projít. Celkem rychle se ale začalo stmívat a tak jsme pofotili místní barevné mosty a vyrazili zpět k autu. Přecejenom máme ještě 100km cesty k dalšímu ubytování. Hledání auta nám dalo zabrat, protože dveře kterýma jsme přišli se nedaly z venku otevřít (nebo jsme našli nějaké jiné v podobné myší díře). Několikrát jsme oběhli radnici, než jsme našli vstup do parkoviště a potom si zahráli kvíz vzpomeň si patro. Martinka si ale vzpoměla barvu a písmenko a tak jsme to celkem rychle trefili.

Večer jsme si ještě zahráli kvíz vyhni se mýtu (úspěšně) a dojeli na noc do Caloundry, kde jsme se ubytovali v místní ubytovně.