Druhá návštěva Blue Mountains a Sydney

Pondělí 11. června

Ráno jsme se neradi vyhrabali z vyhřívaných postelí a pokračovali na poslední dlouhou cestu. Po cestě se opět mění krajina a postupně i stoupáme do hor. Později odpoledne dojíždíme to Lithgow, kde plánujeme navštívit Glowworm Tunnel. Je to opuštěný tunel po zrušené železnici, kde je vhodná tma a vlhko, aby se tam nastěhovali místní svítící červíci. Ti jsou jako světlušky přilepené na zdích a čekají, kdo se na ně přiletí podívat, aby ho sežrali. Když GPSka hlásala cca 30km a my se těšili, že už tam budem, správa národního parku Wollemi nám trošku zmrazila úsměv na tváři. Posledních 30km je po nezpevněné cestě, do pořádného krpálu a ještě k tomu mírně vlhká z předchozích dnů. Prohlásili jsme ale naši nízkou Corollu za offroad a jeli jsme. Těšilo nás, že jsme potkávali hodně opravdových offroadů, které by nás určitě vytáhli z libovolné šlamastiky, do které se můžeme dostat.

Cesta se naštěstí po pár kilometrech vyrovnala a zbýval jenom hrubý povrch a množství děr. To ale člověk po chvíli přestane vnímat a tak jsme frčeli průměrnou rychlostí 40 km/h k našemu cíli. Po jednom planém poplachu (zastavili jsme u tunelu, který ale nebyl osídlený) jsme dojeli skoro k tomu správnému parkovišti. Poslední hup nás mírně vylekal a tak jsme si ho raději odpustili a zaparkovali u cesty před ním. Došli jsme 300 m na parkoviště a asi 1 km k tomu správnému tunelu. Lidí tam bylo jako malých psů a většina se snažila na červíky posvítit baterkami, aby je lépe viděli. Naštěstí za chvíli zhasli, zmlkli (a nebo odešli, to nevíme) a zbyli jsme v tunelu jenom my a jedna ukázněná skupina. Když se člověk rozkoukal, bylo vidět spoustu červíků a svítili jako hvězdná obloha.

Když jsme se vrátili k autu tak už byla skoro tma a tak jsme se vydali na úprk pryč. Před tím nejhorším úsekem nás sice stejně dohnala tma, ale v příkopu jsme neskončili a večer jsme zdárně dojeli do Katoomby. Ubytování tam už máme vyzkoušené a protože už je po svátcích klid, dostali jsme i trošku větší pokoj. Moc to ale nebylo poznat, snad jenom dva noční stolečky jsme ocenili.

Úterý 12. června

Do města se zatím nehrneme a tak jsme načerpali nápady na procházky a vyrazili ještě do modrých hor. Prvně jsme objeli pár vyhlídek, které jsme dříve vynechali nebo k nim nedošli. Poté krátkou procházku okolo Wentwortových vodopádů, které dokonce měly i vodu, když teď chvíli pršelo.

Odpoledne jsme dojeli do Glennbrooku, což je na druhé straně modrých hor než jsme byli doteď, a vyrazili na večerní procházku. Cíl byla jeskyně červených rukou, které tam otiskovali původní obyvatelé, prý po tisíce let. Do parku se sice dá vjet autem, ale v 18 hodin zavírají a z map a popisků není jasné, zda se to dá stihnout (dorazili jsme tam okolo čtvrté). Pěšky je to ale stejně lepší a ani né tak daleko. Nejdřív sešup dolů k Jellybean pool, který k našemu zklamání nebyl plný sladkostí, a poté cestičkou k jeskyni. Cestička je mírně značená a prochází lesem a skalkama, mírně do kopečka. Martinka ze strachu že půjdeme za tmy nasadila tempíčko a tak i přes mírné sténání jsme za chvíli u jeskyně. To už ale byla pořádná tma. Pofotili jsme si tedy červené ruce (opravdu jich je tam hodně), vydýchali se a chystali na cestu zpět. Rohem oka jsme ale zahlédli létající veverky a tak jsme ještě chvíli zůstali a veverky řádně prohlédli a pofotili. Viděli jsme je i v letu, ale to se nám bohužel nepodařilo zachytit.

Cesta zpět k autu byla již jednodušší, náročnější pěšinka z kopce, do kopečka jsme vystoupali už po asfaltce. Na nic jsme neváhali a vyrazili směr Sydney.

V Sydney jsme se ubytovali pěkně v centru, abychom mohli druhý den chodit a nakupovat suvenýry, a poté to měli snadné na letiště. To má ale nevýhodu, že se nedá moc kde zaparkovat a půjčovna končí v šest, což nám nestačilo. Našli jsme si alespoň flek na vyložení auta a po konzultaci dopravního značení na recepci hotelu jsme usoudili, že tomu nerozumíme ani my, ani recepce dost na to, abychom tam parkovali přes noc. Vyrazili jsme tedy kousek za město nechat auto. To se nám podařilo celkem snadno, v uličce poblíž stanice Edgecliff.

Středa 13. června

Čeká nás den plný nákupů. Prvně jsme vrátili auto, což proběhlo bez problémů. Poté jsme proběhli spoustu obchodů v hledání plyšových koal a wombatů a dalších srandiček, dali si oběd v osvědčené restauraci v Chinatownu a večer si dali krátkou poslední vyhlídku na operu a při té přiležitosti pofotili most se západem slunce. Večer jsme už jenom balili, nastavili budíka ha 4:30 a dali si poslední krátký spánek v Austrálii.